Březen 2011

The Living Death rozhovor. Tvořil Lord Lukáš a odpovídali jsme my

29. března 2011 v 0:23 | Dr. Willard |  Recenze, Reporty a Rozhovory
A je to tu. Hvězdná dvojka čůráků Willard a Máca odpovídali xxDAh
oj kluci, tak tedy přejdem k první otázce. Kdy a jak vznikla kapela The Living Death?
Dr, Willard: Tak kapela vznikla koncem roku 2008 a ze začátku se to ani nejmenovalo Thle Living Death. Jmenovalo se to MrTváči, ale jelikož s tímto názvem byly věčný problémy, museli jsme to předělat.
Marcel: No ale jak jsme začali v tom roce 2008 tak jako hrát, tak to ještě ani nebyl thrash metal, kterej jsme hráli později. Spíše jsme říkali že hrajeme thrash, ale tehdy zblblí zasraným tuctovým Nightwishem jsme hráli ty jejich sladký srágory ale hlavně že jsme byli thrasháci do morku kostí
Dr. Willard: výtlem
Jak to vlastně bylo se zpěvačkou?
Dr. Willard: Tak zpěvaček tam bylo několik, první byla Kateřina Riňáková, druhá Simona Pařízková, třetí Soňa Ostalpková a třetí nesmím jmenovat, ale můžeš se jí zeptat, sedí támhle na baru
Oba: smích
A proč se zpěvačky tak střídaly?
Dr. Willard: To bylo různý. Občas nějaká ta neshoda, občas…
Marcel: Občas mistr Willard nějakou tu zpěvačku vykopal ze dveří zkušebny takovou rychlostí jako hraje Inferno na bicí za to, že se jí nelíbil název kapely
Dr. Willard: Zalez hajzle!
Oba: výtlem
A další otázka. V kapele se vůbec tak trošku střídali muzikanti. Proč tomu tak bylo:
Marcel: Willard byl věčně nespokojenej, furt na někoho řval a muzikanti to hold psychicky nevydrželi.
Willard: To myslíš to, jak jsem po nich chtěl, aby trénovali a abychom měli zkoušku každej tejden aspoň třikrát?
Marcel: To taky, ale tím třeba taky myslím to, jak jsme nahrávali ve studiu Desatero hříchů, a s bijákem se rozešla holka a on nebyl schopnej hrát, jelikož byl nalitej a smutnej. Tys na něj hold řval tak dlouho, dokud to nezahrál. Nebo taky to, jak jsme tě něčím nasrali a druhej den jsme přiššli do studia a všechno to tam pípalo. Smazal si nám všechen materiál a my museli hrát znova.
Willard: Jo už si vzpomínám. Hold jsem chtěl aby muzika kterou jsme hráli byla dokonalá.
Další otázka: Kdo kapele šéfoval?
Marcel: Myslíš kdo šéfoval, nebo kdo řval?
Willard: výtlem
Marcel: No na starosti to měl tady pan kolega, ale hvězda jsem byl JÁ. Smích
Willard: Hele zalez plešoune
Oba: Smích
Tak pánové, je o vás známé, že jste již byli ve studiu. Nahrávka ovšem niky oficiálně nevyšla. Proč?
Marcel: protože vilém smazal veškerý nahraný materiál.
Willard: Materiál jsme nahráli znova, ale v tomto světě plným sraček to nemělo cenu pouštět do světa.
A jak to je s demáči?
Willard: Tak Demáčů byla celá řada. Nejlepší a nejznámější je asi Zabijáckej instinkt.
A kdo že vlastně zpíval po tom odchodu poslední zpěvačky?
Marcel: Tak to bylo různý. Já ani Willard, ani nikdo jinej zpívat nechtěl, tak jsme si vždy před nahráváním střihli, a kdo to projel, tak zpíval jak na nahrávce, tak pak na koncertech dokud se zase nenatáčelo. Pak ovšem zpíval Willard až do doby než..
Willard: než k nám přišel Fanoušek Doháněl.
Oba: asi půlhodinový záchvat smíchu
Tak a teď tu mám otázku specielně pro Willarda. Jak to bylo s tím tvým odchodem z kapely a za jakých okolností si kapelu opustil, a za jakých si se zase vrátil?
Willard: Tak ono to bylo trošku složitější. Už mě nebavilo zpívat, a nedařilo se najít někoho jinýho kdo by zpíval, a v kapele jsme se začali hádat dokonce i s Mácou, takže to šlo docela do prdele. No a jednoho krásnýho dne jsme se ve zkušebně poštěkali, poprali, hodili po sobě pár předmětů a já si sbalil aparát a šel jsem hezky do prdele. Kapela si našla jinýho basáka, a za mikrák si stoupnul Máca s kytarou, ale basák nezvládal muziku kterou Liváč hrávali, a tak začali hrát docela solidní sračky. Jednoho dne tady kolega vzal basáka za prdel a vyrazil ho ze zkušebny, a mě bylo nabýdnuto abych se vrátil. Se mnou do kapely přišel i Fanda, a zpěv byl vyřešen. Nějakou dobu nám to takto klapalo, ale až do té doby, než jsme zjistili jak Fanda strašně špatně zpívá. No a jelikož to byl člověk, kterej se nedal jen tak vyrazit, tak s náma vydržel hold až do konce.
Tak teď si mi vypsal další asi tři otázky. No ale nevadí. Jak jste vlastně skončili?
Tak, jak je již známo, zkušebnu nám vypálil jakýsi žhář, který měl na svědomí několik obydlí, které patřili netahavejm, a my tomu člověku nehorázně fandili, doknce o něm vznikla i píseň. A pak nám jednoho krásnýho dne oznámili, že on, našeho srdce šampión nám spálil zkušebnu i s nástrojema. A tím skončil Living Death.
Oba: Smích
No a mám tu poslední otázku:
Prý se chcete zase dát do hromady. Co je na tom pravdy?
Dr. WIllard: Tak na tom, že chceme dát dohromady Living Death není pravdy nic. My s Marcelem děláme na novým projektu, kterej nemá s TLD nic společnýho.
Tak já vám děkuji za rozhovor a zase někdy. Čau.
W: čus taky děkujem
M: Zdárec

MORČATA BA ÚTĚKU- rozhovor

25. března 2011 v 10:29 | Dr. Willard |  Recenze, Reporty a Rozhovory
Zde je rozhovor tvořený mnou se zpěvákem kapely MORČATA NA ÚTĚKU YettYm
http://img69.imageshack.us/img69/8438/logoggr.png

Uncharted 3 Drake´s Deception!!!

14. března 2011 v 19:20 | Dr. Willard
Tak se zdá, že vývojáři přišli s novou hrou Uncharted 3. Jsem fanda těchto her, a tudíš se těším, až se mi tento kousek dostane do rukou. grafika je opět vymakanější. vsadím se, že do pár let, budeme vyrábět hry, které nerozeznáme s realitou :D no nic, tady je ukázka.

Seznamte se s kapelou Black Bull!

8. března 2011 v 22:28 | Dr. Willard
Profilový obrázek BLACK BULL
Pokud jste fanoušky tvrdší, ale přes to melodické hudby, tak je tu právě nově vzniklá kapela s názvem Black Bull. Kapelu založila Lucie Roubíčková (ex- Krleš) společně se Salim a Filipem Šimberou. Vše vzniklo v roce 2010. Kapela hraje hard rock a to dost dobře! Zaím se pracuje na materiálu nového cd. Od této kapely můžeme u nového cd čekat písně jak v češtině, tak v angličtině. Takže dvojí verze, což se mě jeví jako ohromně dobrý nápad.
Obrázek
Pokud jste stejně nedočkaví jako já, tak máte možnost poslechu několika skladeb jak na Bandzone, tak na oficiálních stránkách kapely
Sestavu kapely tvoří:
Lucie Roubíčková (ex- Krleš)- zpěv
Sali- kytara
Filip Šmibera- kytara
Otto Kokštein- basová kytara
Sváťa Šutera- bicí
Obrázek
Při poslechu tvorby této bandy mě napadlo, že vlastně poslouchám tak trošku něco úplně nového, neoposlouchaného. Osobně si myslím, že jde o nový klenot české, rockové scény. Nejvíce na mě asi zapůsobila skladba Rituál, jak v českém, tak v anglickém znění. No koukněte na Bandzone, nebo na oficiální web, poslechněte, a uvidíte sami. Pokud tedy fandíte rockové hudbě
Obrázek


Nové SB Tomáš!!!

8. března 2011 v 21:44 | Dr. Willard |  Novinky
Takže dnes jsem svému kamarádovi a spolužákovi pomohl dát dohromady blog. Disign, písmo atd..no nic těžkého, ale myslím že to pomohlo. A hned jsem toho využil a přidal si ho do SB. Má blog o Avril Lavigne, takže pokud jí máte také rádi, tak určitě navštivte blog www.worldofavrillavigne.blog.cz majitelem blogu je Tomáš!!!!!


Komunální odpad live Bělá pod bezdězem

7. března 2011 v 20:38 | Dr. Willard |  Koncerty a Hudební festivaly
Mám tu pro vás pár fotek z koncertu kapely Komunál. Nejsou nic moc, ale docela to jde...
Sorry, neměl jsem moc času na focení, takže jich je opravdu málo

Nový příběh?

6. března 2011 v 16:53 | Dr. Willard |  Povídky
Ano, napdl mě námět na další hororovou prózu. Tentokrát by ovšem byla mnohem delší, mnohem temnější a hlavně by byla tvořená pouze z mé hlavy, a nepletl bych do toho hry. Samozřejmě, temná atmosféra SILENT HILLu zřejmě navždy ovlivní mou tvorbu. Ovšem již se nebude vyskytpvat např. jako město v mlze atd. I můj další příběh se bude chvílema odehrávat ve městě, ovšem žádnou mlhu nečekejte. Doufám, že má další tvorba bude lepší než DARK TOWN. takže milovníci hororů, těšte se.

Dark town KONEČNÁ ČÁST!!!

2. března 2011 v 23:42 | Dr. Willard |  Povídky
Pokud jste až do teď nečetli ani jednu část, čtěte od znovu. nemá to cenu číst to až od této části. je to totiž finále.
Již byla mrtvá i Laura, na které mi začínalo docela záležet. Přešel jsem směrem k leguánovi, ze kterého se zvedala pára. Byl opravdu mrtev. Vší silou, která mi ještě zbývala, jsem mu kopl do jeho odporné, slizké hlavy. Ze země jsem zvedl zbraň, ve které již nebyly náboje. Rozhodl jsem se pro jednu věc. O to, že se pokusím opustit město. Vydal jsem se tedy směrem k nádraží. Kus od nádraží se totiž nachází jiné město. Doufal jsem v to, že to jinde bude lepší než tady. Každý krok, který jsem udělal mne drtil. Vše o co jsem se pokusil bylo bolestivé. Asi po půl hodině chůze, jsem se zhroutil na kolena. Zaslechl jsem tlukot svého srdce, a tlumený výkřik: "Ztrácíme ho! Dělejte přineste mi adrenalin!" Ovšem, během chvíle to přešlo, a já jsem pokračoval ve své cestě. Po dalších asi osmi krocích jsem zaslechl neznámo odkud: "Petře…Petře…ty to nezvládneš." Neudělal jsem ani pět kroků, a měl jsem další vidění. Přede mnou stál Daniel Trůza, a v ruce držel zbraň. "Ahoj Petře." Řekl, a pak si prostřelil hlavu. Trhlo to ve mně, ale začalo mi docházet, že mám zřejmě halucinace. V tom jsem opět omdlel. Nyní jsem se ovšem nenacházel v katedrále bolesti, ani v nemocnici. Byl jsem ve svém bytě. V křesle seděla Iveta, živá a zdravá, a kolem běhal malý chlapec. "Teodore, nezlob." Smála se Iveta. V tom se otevřeli dveře, a do dveří jsem vstoupil já. Stál jsem tam, a viděl jsem sám sebe, jak jdu obejmout svou milovanou, a hrát se svým synkem..Náhle jako by se vše rozmazalo a já jsem stál opět na jiném místě. Stál jsem u rozbitého auta. V předu za volantem jsem seděl já v bezvědomí, Iveta ležela na silnici vedle auta, a náš syn byl mrtev a připoután v dětské sedačce. Když jsem začal křičet, tak mě to odmrštilo opět na jiné místo. Nacházel jsem se v kapli, kde se právě konal pohřeb. Viděl jsem sebe a Ivetu, jak sedíme v první řadě a kanou nám oběma slzy. Pak jsem se probudil. Okolo mne bylo mnoho lidí. Vyskočil jsem, a oslovil prvního z nich. Ovšem, později jsem zjistil, že zde není nikdo normální. Kolem mě například prošla žena, která za sebou táhle kočárek, ve kterém bylo již mrtvé a hnijící dítě. Nevěděl jsem co se to děje. Byl jsem stále a stále zmatenější. Měl jsem pocit, jako bych byl v zemi šílenců, ale bylo to naše město, ve kterém žiji od narození. V tom se mi opět podlomila kolena, a odkudsi jsem zaslechl: "Rychle dělejte někdo něco! Ztrácíme ho!" V té chvíli jsem měl pocit, jako bych už nežil. Zhroutil jsem se k zemi, a cítil jsem všude kolem mě chlad. Zaslechl jsem dutou ránu, zahlédl záři a uviděl temnou postavu, která se ke mne blížila z té tajemné mlhy. Neviděl jsem mu do tváře, ale tušil jsem, že mne nečeká nic dobrého. "Přistup blíže." Vyzvala mně ta tajemná postava hlubokým hlasem. "Kdo jsi?" Zeptal jsem se udiveně po té, co jsem se s námahou zvedl. "Já jsem tvá vlastní smrt." Odpovědělo to. "Ale jak to? Jak moje smrt?" Ptal jsem se udiveně. "Ohlédni se za sebe." Odpověděla mi smrt. Ohlédl jsem se tedy, a uviděl něco co mi opravdu jak se říká nakoplo prdel. Na chodníku leželo mé tělo. Rychle jsem se otočil na smrt a vyděšeně jsem zíral. "Víš co si udělal, Petře? Víš proč jsi tady?" Zeptala se. "To nevím.." Přiznal jsem. "Tak se tedy podívej opáčila mi, a já se náhle nacházel na autobusové zastávce, pozdě v noci, v ruce jsem držel fotografii své přítelkyně, a křičel jsem: "Já tě miloval ty svině! Miloval slyšíš?! Proč?" "Ano, rozešla se s tebou tvá dívka. Ale proč Petře? Proč? Již si to nějakou dobu přeháněl s alkoholem, a tvůj syn nezemřel jen tak náhodou. Ty si to zavinil. Jel si totiž opilý v autě vysokou rychlostí, a narazil si do svodidel." Řekla smrt. "Dívej se dál, co se tedy stalo." Dodala ještě. Seděl jsem tam, v ruce držel lahev vodky, rozbil ji o zem, a přiložil si ji ke krku. Byl jsem opilý, takže mi bylo jednu, kterým směrem smrt přijde. Trhl jsem střepem stejně tak, jako Alehandra. Během chvilinky jsem se skácel k zemi a tak jsem zůstal ležet do příjezdu záchranky. "A víš Petře jak se říká, že sebevražda je trestána tím nejvyšším trestem? Tak toto je tvůj trest Petře! Toto je tvé peklo." Nyní jsme se nacházeli v nemocnici na sále, kde se doktoři pokoušeli oživit mne. "To se jim již nepodaří, drahý Petře. Toto je tvůj konec. A také tvůj trest za to zlo, které si napáchal. Nejde o hříchy jako je sex, žádný bůh neexistuje. Ale spravedlnost existuje." Dodala, a pak zmizela. A já jen s hrůzou sledoval doktory při jejich práci. "Rychle klesá nám tlak! No tak, vydrž to vydrž! Ten nám tu nezemře!" Křičel jeden z nich. "Je konec, Tome. Je konec. Tenkhe je mrtvej…"
KONEC

Dark town 9-10

1. března 2011 v 11:33 | Dr. Willard |  Povídky
Myslíte si že je konec? Tak to se šeredně mýlíte. Příběh teprve začíná!
"Všichni moji přátelé jsou mrtví! Vím to. Vím že jo! Má holka je mrtvá, rodiče jsem již ztratil dávno. Koho tu ještě mám?!" V polovičním šílenství jsem rozkřikoval kolem sebe. "Už nemám vůbec nikoho! Co mi teď zbývá?" Ptal jsem sám sebe. "No co? Jen jedna usmolená touha, dostat se z těhle srček živej ven! Tak ale pro koho?! Nikdo už mi nezbyl! Nikdo! Slyšíš mě ty podělanej skunku?!" Křičel jsem k nebi, aniž bych byl věřící člověk. "No tak kurva odpověz mi! Slyšíš mě vůbec?! Tak slyšíš ty jeden hnusnej, oslizlej bastarde?!" Jak duševním, tak fyzickým vyčerpáním jsem upadl na zem, a začal jsem s opravdovou vnitřní bolestí naříkat. Nářek se rázem změnil v pláč. V pláč beznaděje, strachu a hlavně smutku. Byl jsem na pokraji svých sil. Chtěl jsem to vzdát, a nechat se třeba sežrat od toho odporného tvora, který tu stále přešlapuje někde kolem. V tom jsem zaslechl něčí kroky. Nevytahoval jsem ovšem ani zbraň, ani jsem se nenapřímil. Bylo mi vše jedno. Ozval se dívčí hlas:"ˇo Darku! Bože můj! Jsi v pořádku?" Byla to Laura, Sethova přítelkyně. Ta dívka, které jsem měl říci o smrti jejího přítele. Teď? Právě teď, když jsem na pokraji zhroucení? Když na mě opět zavolala, tak jsem se napřímil, zvedl se a nechal se od ní obejmout. A teď to přišlo. Otázka, kterou jsem v tuto chvíli vážně slyšet nechtěl…Otázka, která zněla: "Nevíš jak je na tom Seth?" V tom to na mě opět dolehlo, a začal jsem opět plakat. Laura byla poměrně chápavá dívka, tudíž jsem nemusel do podrobna popisovat jeho smrt. Začala plakat také. Nevím, jak dlouhá doba uplynula, ale netrápilo mně to. S Laurou jsme se drželi v jednom obětí, a slzy nám tekly po celém těle. V tom se ale vše opět rozmazalo, a já opět omdlel.

Připadalo mi, že se toto již někdy stalo. Bylo to podobné jako s tou nemocnicí. Tentokrát jsem se ale nacházel jinde. Již při probouzení jsem slyšel strašlivé sténání. Když jsem se zvedl, tak nade dveřmi které stály přede mnou jsem spatřil ohromný krvavý nápis "KATEDRÁLA BOLESTI" Všude okolo byl slyšet strašivý křik. Myslel jsem, že zešílím. Bolest všech těch lidí, mne obklopovala. Rozrazil jsem dveře, a utíkal jsem chodbou, která byla plná krve. Zaslechl jsem tlumené volání: "Darku." Otočil jsem se, a v kleci, která se za mnou vynořila stála má přítelkyně, celá od krve a všeho možného. "Darku." Opakovala stále dokola. "Iveto!" Zakřičel jsem! V tom klec i s mou jedinou láskou zmizela neznámo kam. Přede mnou se náhle objevil Seth. Stál u zdi, a bil do ní hlavou, stále stejnou rychlostí, přičemž chroptěl: "Musíš…jít dál Darku...ty musíš…musíš" pak zmizel, a v ten daný moment mi již bylo jasné, proč se toto místo jmenuje "KATEDRÁLA BOLESTI", ovšem nebylo mi jasné, proč se tu nacházím právě já. Další kdo se mi zjevil, byl Daniel Trůza, ten špinavý majitel hospody u nádraží. Byl v řetězech, a snažil se z nich dostat. Ovšem, nepodařilo se mu to. Trůza mi začal opakovat stále slaběji a slaběji: "Musíš se probudit Petře. MUSÍŠ!" Již mi bylo jasné, že jde o lidi, kteří pro mě znamenali něco víc, a zemřeli, nebo jsem je prostě viděl umírat. Náhle, jako bych se propadl, jsem opět stál v místnosti, kde jsem se objímal s Alehandrou. Alehandra stála proti mně , měla ruce za zády, a tichým, ale pronikavým hlasem pronesla: "Petře.." Pak z poza zad vytáhla obrovitý nůž, přiližila si jej na krk, a prudkým pohybem trhla směrem vpravo. Pokoušel jsem se křičet, ale nešlo to. Znáte ten pocit, když spíte, chcete křičet ale nejde to že? To samé jsem v ten okamžik prožíval já. Vše náhle zčernalo, a já se nacházel na zemi, v náručí Laury, která křičela: "Rychle! Dělej vstávej! Vstávej, už je to tu zas!" Zvedl jsem hlavu, a přímo nad námi se nacházel ten leguán. Vše náhle ztratilo zvuk, slyšel jsem jen tlukot svého srdce. Něco mně náhle ozářilo. Nevěděl jsem, co to je, ale napadlo mně za tím světlem jít. Třeba opravdu jen spím, a toto je cesta jak z noční můry, napadlo mně. Vytrhl jsem se Lauře ze sevření, slyšel jsem stále jen tlukot svého srdce, a z ničeho nic jsem neslyšel nic. O něco málo později mne opět Laura zvedala ze země. Nevím co se stalo. Ovšem, od tohoto okamžiku mi bylo již pořád mdlo. Byl jsem stále trochu mimo, a v tom jsem to viděl. Laura držela v ruce mou zbraň, a mířila s ní na tu ohavnou bestii, která momentálně stála asi 3 metry od nás. Zaslechl jsem tlumený výstřel, opět jsem viděl tu záři, a v tom jsem již jen mlhavě viděl Lauru, i tu bestii. Pak mně cosi odmrštilo o několik metrů dál, a když jsem otevřel oči, po Lauře nezbylo ani památky. Zato ta ohavná stvůra, připomínající obřího leguána ležela mrtvá na silnici. Když jsem se vzpamatoval, zvedl jsem se, a beznadějně zvolal: "Lauro!!!!"